Jak na práci z domova

jak na práci z domova - Marek Navrátil


Lidé se dělí na psychopaty a neurotiky, tvrdí Marek Navrátil, psycholog a headhunter. Marek má PhD z psychologie, pracoval v několika firmách jako šéf HR a dnes jako freelancer loví špičkové manažery. Marek pracuje z domova a tak se ho zeptáme na jeho “best practices” a hacky jak přežít home-office.

Marek Navrátil: Dobrý den. Ta tématika home-office je hodně moderní. Já si pamatuju, když mě jeden z mých kandidátů seznámil s naprostou novinkou. Byl to člověk, který ve velké distribuční retailové firmě fungoval na manažerském postu a jednou za čas se tam přehazovali pozice a na dva nebo tři dny pracoval jako poslíček a doručoval i lidem přímo do domu. Vyprávěl mi jak takhle jednou přivezl nákup nějakému programátorovi nebo jak se teď moderně říká vývojáři a ten člověk byl morbidně obézní. Byl doma, zavřený a já jsem vyzvídal jak taková domácnost vypadá, byla prý údajně čistá, všechno v pohodě a ten člověk si objednával kvanta jídla. A ten kandidát mi říkal, že vlastně poprvé si uvědomil, že i jeho práce může mít něco jako etické nebo morální dilema, protože vlastně, měl-li bych ho citovat říkal: “Já jsem si uvědomil, že ten člověk se zabíjí.” Zabíjí se, ujídá se doma. My lidé jsme sociální živočichové, my patříme do skupin, skupiny vyhledáváme, nicméně trend současné doby je, že spousta sociálních aktivit se posouvá do virtuálního prostoru a v tom prostoru, našem domácím, kde se cítíme komfortně začínáme i pracovat. Ty trendy mikropráce, kontinuálních drobných pracovních úkonů, které vykonáváme v průběhu dne nebo i to, že si v tom prostředí můžeme všechno zařídit jak chceme. To je prostě realita, to je skutečnost a na tom asi těžko cokoliv změníme.


Jak na práci z domova?

Marián Škvarek: A co ty? Jsi na home-office posledních pár měsíců. Přibral si?

Marek Navrátil: No, tak to je oblíbené téma. Nechci tady říkat novinky o tom, že práce na home-office je velká sebedisciplína, ta lednička tam je prostě vždycky. A člověk se přistihne, že hodně času tráví tím, že přemýšlí nad tím, co dobrého si dá. Na druhou stranu na tom home-office má člověk možnost dělat takové věci, které by v běžném prostředí kanceláře těžko mohl dělat.

Marián Škvarek: Například?

Marek Navrátil: Je to všechno o tom, že se dá změnit poloha, nemusíte sedět u jedné židle, u jednoho stolu. Vím, že moderní kanceláře umožňují, jsou to “bean bag”:  fotbálky, konzole, všechno možné, ale člověk si doma může vytvořit tři, čtyři pracovní místa, mezi kterými cirkuluje. Nehledě na to, že i třeba poslouchání hudby je dobré, protože lidský mozek se chová při poslechu hudby trochu jinak. Tak to je aspekt, který se těžko bude aplikovat v kancelářích s více lidmi. Máte možnost si před začátkem práce na deset, patnáct minut pustit energizující dobrou hudbu, kterou máte rádi a pak to vypnout a začít pracovat. To třeba jsou momenty, které já jsem začal při své práci z domova používat.

Marián Škvarek: Takže to ti pomáhá si udržet čistou hlavu a být produktivní na home-office?

Marek Navrátil: Nejen to. Zařadil jsem věci, které jsem předtím nedělal. Vytáhl jsem kolo a začal jsem jezdit na kole. To znamená i trochu víc ten mozek okysličovat, na druhou stranu myslím, že třeba piju víc kafe, protože mám svoje dobré kafe, domácí kafe, které si sám dělám. Ale třeba čaj nebo drobné domácí práce, které fungují jako určitá forma drobné psychohygieny, tak ty se určitě začaly v mé pracovní agendě objevovat víc.

Marián Škvahrek: Takže kombinuješ práci trošku s nějakými maličkými věcmi.

Marek Navrátil: Jo.


Work-life integration aneb napětí střídá uvolnění

Marián Škvarek: Dá se říci, že je to nějaký taková směr k něčemu, co se dnes nazývá work-life-integration? Dříve jsme měli dekádu, ve které se stále mluvilo o  work-life-balance, která tvrdí, že je třeba to rozdělit, ale dnes stále více lidí tvrdí, že nemá cenu to takto rozdělovat, že pokud tě tvoje práce baví, tak by měla být součástí tvého života. Řekněme, že tohle je nějaký takový kousek toho trendu?

Marek Navrátil: Je to dáno i tím, jak moc se agilita jako taková stává součástí pracovního procesu v řadě firem. Já si myslím, že to není jen aspekt IT firem, které pracují agilně. Já bych možná si vypůjčil slogan: “napětí střídá uvolnění”. V okamžiku, kdy to napětí, ten sprint agilní je potřeba vystřídat tím uvolněním, tak člověk se opravdu nejvíce uvolní ve svém známém prostředí.


Benefity práce z domova

Marián Škvarek: Kde vidíš ty hlavní benefit home-office. Proč nesedíš někde v kanceláři anebo coworkingu a pracuješ z domova?

Marek Navrátil: Tak ta moje práce je dost specifická. Já třeba pokud “huntuju” lidi, pokud se snažím někomu prezentovat nějakou nabídku, někomu, kdo by mohl být jejím vhodným adresátem, tak já mu nemůžu zavolat na poradu. Takže mé pracovní hodiny jsou mimo pracovní hodiny všech ostatních a třeba víkendy, ty jsou pro mě velmi důležité. Takže pro mě to byla velká výzva přestat fungovat v tom režimu “nine to five”, kdy člověk dělá práci v práci. Ty časové plochy, ve kterých tu práci vykonávám se snažím získávat v každém okamžiku mého dne. To znamená, že hodně funguju na mobilu.V okamžiku, kdy mám response od kandidáta, že má o nabídku zájem, tak musím reagovat rychle. A ne jen v nějakém časovém rozpětí. Takže třeba pátky, třeba soboty, v neděli pracuji a není nic neobvyklého, že v pondělí, kdy většina z nás přijde do práce a po poradě v deset hodin je frustrovaná tím, kde to vlastně jsou, tak já už s nimi začínám komunikovat, takže ty pondělky jsou také velmi silné.


Lidé hledají práci v pondělí a v pátek

Marián Škvarek: Jak vypadá tvoje sobota?

Marek Navrátil: Moje sobota? Můj běžný den? Tak buď se jdu ráno proběhnout nebo zacvičit, teď teda ještě s tím kolem. Nicméně je to v podstatě zpracovávání nějaké pipe-liny nebo nějakých projektů na kterých pracuji. To znamená, že musím udělat spoustu agendy, musím v těch projektech si držet pořádek. Na druhou stranu je tam hodně plánování, musím si dobře naplánovat nadcházející týden, zase většinou jsou to ta odpoledne, obědové schůzky, kdy se s těmi potenciálními kandidáty potkávám, takže je to hodně o plánování. Trošku mě někdy mrzí, že nemám volné víkendy, ale dokážu si ten čas zorganizovat tak, abych některý víkend mohl úplně vypnout.

Marián Škvarek: Tím, že popisuješ, že pracuješ, když ti tvoji kandidáti nepracují a ten víkend je pro tebe takový silný nebo ty frustrující pondělky ráno, tak si dovedu představit, že máš volné jiné dny, kdy ti tvoji kandidáti pracují, ne?


Marek Navrátil: Jasně. Typicky úterky. Ty úterky jsou mrtvé. Mám kamarádku, ta říkala, že nemovitosti se kupují v úterý a ve čtvrtek. Já bych řekl: “lidé hledají práci v pondělí a v pátek”. Takže nám zbývá středa. A Češi možná chodí ve středu na pivo.

Marián Škvarek: Někdo je frustrovaný už v pondělí po poradě a někdo musí dozrát a s headhunterem se začne bavit až v pátek?

Marek Navrátil: Je to tak.

Expectation gap – MBA kandidát na home office

Marián Škvarek: A když už jsme u těch kandidátů, samozřejmě u nás u startupů, jiných firem i freelancerů je trend práce z domova silný a je to velké téma, ale když si představím tvého uchazeče o práci, muže okolo 50 let, který má MBA a chodí do práce v obleku, tak si ho úplně nepředstavím jako typického představitele, který by na ten home-office tlačil…

Marek Navrátil: Budeš se divit!

Marián Škvarek: Ano? Jak je to s těmito kandidáty?

Marek Navrátil: Tam nastává dost velký problém a to je fit mezi očekáváními klienta, mého klienta, tzn. společnostmi a kandidáta. A v okamžiku, kdy je tam takhle velký expectation gap, tak je velmi těžké sladit očekávání kandidáta, který říká: “ok, budu o nabídce jednat,ale já mám na současném působišti dva dny home-office a uměl bych si představit, že v nové práci budu mít 2-3 dny zase”. A ta firemní kultura, do které by ten člověk měl přijít, třeba tento institut home-office ani nezná.  

Marián Škvarek: A k tomu dotaz: vidíš tam teda nějaký trend v tomto segmentu exekutivců tento trend home-office klesá, roste nebo je konstantní?

Marek Navrátil: Je ten trend. Jsou společnosti, které vlastně už automaticky předpokládají, že ten pátek bude volný, tzn. jeden den na home-office. Jsou firmy, které říkají: “jsme ochotny připustit dva dny na home-office”. Ten trend přichází většinou ze sales, protože ten sales je takový. Když ti lidé, kteří prostě jsou v terénu, fungují čtyři dny v terénu, tak ten pátý den zpracovávají to, co z toho terénu přivezou. Ale už je to prostě dva až tři dny a to jsou třeba firmy, které historicky mají své sídlo, třeba výrobu, někde v nějaké okrajové destinaci České republiky, třeba v příhraničí, a potřebovali by pro svůj management někoho, o kom se dá předpokládat, že se bude vyskytovat pouze v Praze. Tak takovému člověku jsou tyhle firmy schopny nabídnout třeba i tři dny home-office a chtějí nebo si přejí, aby byl alespoň dva dny tam, kde ta firma sídlí.

Marián Škvarek: Jasně. Takže ty firmy nemají v podstatě moc na výběr.

Marek Navrátil: Bohužel, to je otázka českého trhu práce.


Technologie drajvují práci z domova

Marián Škvarek: To je ještě otázka, vidíš ten trend, že část této práce tito manažeři vykonávají na home-office. Je to tlačené spíše těmi firmami, které věří tomu, že je to správný krok a že takto dokáže ta firma být buď produktivnější nebo přitáhnout kvalitnější lidi nebo je to spíše tlak těch manažerů, kteří musí vozit děti do školky a tak se jim ještě nechce strávit další hodinu a půl v autě někam do příhraniční oblasti?

Marek Navrátil: Já bych řekl, že to je tlačeno technologiemi. Ty technologie pro dokonalou komunikací lidí, tzn. propojování, video-cally, konference, ty to v podstatě tlačí, včetně i tedy těch mikropracovních aktivit, protože spoustu interview s kandidáty vedu na té úrovni toho screeningu z parkoviště v autě. Kdy on prostě odejde z práce, sedne si do auta, telefon položí na palubní desku a máme pro sebe 20 minut v obědové pauze.

Marián Škvarek: Otevírá ti to i nějaké nové možnosti? Je třeba něco, co by člověk při tom osobním setkání nějak lépe “zaobalil”, těžko bys do něj pronikl,  ale přes videokonferenci si nedá pozor a …

Marek Navrátil: Je to intenzivnější. Je to intenzivnější. V okamžiku, kdy jsi zvyklý pozorovat obličej toho člověka a vnímat v podstatě všechno: kam se teď podíval očima, jakým úhlem, jestli se usměješ, jestli je ti nějaká otázka nepříjemná, začne se ošívat. To všechno na té kameře vynikne ve vysokém rozlišení.

Marián Škvarek: Aha, takže nevnímáš to tak, že při osobním setkání bys viděl věci, které ten internet zabije?

Marek Navrátil: Doba se zrychluje. Pracoval jsem pro společnost, která si zakládala na firemní kultuře, překrásných kancelářích, v centru města, s obtížným parkováním a domlouvat vůbec čas kandidáta, aby přišel na úvodní pohovor někam do centra Prahy, to bylo velmi obtížné. Ty projekty se protahovaly. Často to potom i vedlo k selhání toho projektu. Protože když jednáte o nové práci půl roku, tak to už se nikomu nechce.


Leadership “Neexistuje silná generace manažerů, která by uměla řídit vzdálené týmy”

Marián Škvarek: Tak je to vlastně taková ochutnávka, když to jednání je takové, že se to natahuje a pomalu to spěje k výsledku, tak stejně by pravděpodobně fungovala i ta spolupráce.

Jack Dorsey, zakladatel Twitteru včera prohlásil, že nevidí smysl v nějakém headquarter v San Francisku a že podle něj by se k jeho firmě měli zaměstnanci připojit odkudkoliv zrovna chtějí nebo potřebují, takže se spekuluje o tom, že Twitter bude první firma, která je na americké burze a zároveň bude location independent nebo distribuovaný tým. Myslíš si, že toto je nějaký dlouhodobý trend a že ty firmy dokáží z toho distribuovaného týmu i něco vytěžit nebo je to dané tím, že ten trh práce je v takovém stavu v jakém je a že ti kandidáti to mají skoro jako nějaký výstřelek a při prvním ekonomickém ochlazení, kdy kandidáti nebudou v tak silné pozici, tak to bude první věc, která se škrtne?

Marek Navrátil: No, já mám zkušenost ze stavebnictví, kde jsem dlouhou dobu fungoval a to je remote byznys. Tam sice ano, existují nějaké headquarters, kam se ti zaměstnanci vracejí, ale většinu času jsou rozptýleni geograficky po velkých plochách a stavby řídí přímo na místě. Což klade vysoké nároky. A myslím, že tady bych mohl nějakou analogii nebo paralelu mezi tím velkým problémem těch kdo jsou na home-office, to znamená, že pracují hodně, protože nejdou do práce a z práce. To jsou dva extrémy buď pracují hodně nebo málo, jo. Ale ti kteří pracují hodně tak to potom vnímají tak, že pracují i více než 12 hodin a u mé práce ještě obzvlášť, ti lidé reagují a já okamžitě odepisuju, takže třeba se dívám na televizi a říkám “aha, ok” a už rovnou reaguju. Takže třeba to stavebnictví, to je klasická ukázka a tam jsou, ať se vrátím k tomu na co ses ptal, a obrovské změny budou podle mého názoru v leadership. Leadership. V současné době neexistuje silná generace exekutivních manažerů, kteří by byli připraveni a měli dovednosti na to, jak řídit vzdálené týmy. Motivace zaměstnanců, jsou zvyklí pracovat s týmem, že jo, teambuilding, jak chceš dělat teambuilding, když ti zaměstnanci jsou vzdálení? Na druhou stranu třeba ve  stavebnictví vznikali velice silné vazby mezi těmi remote teamy, které byly na projektu někde vzdáleně. Tzn. myslím si, že třeba malá komunitní centra jako je třeba jedno, ve kterém dnes sedíme, ta mohou právě plnit určitou funkci k tomu, aby ti, kdo se tady sejdou cítili, že patří k sobě. Jako třeba v té buňce na té stavbě. Protože oni jsou tam 12 hodin, od rána do večera, spí zpravidla na stejném penzionu, takže to je daleko víc než manželství, ti jsou spolu 24 hodin.


Marián Škvarek: Jasné. Když chtějí nějaké sociální vazby, jako každý člověk, tak ani nemají jinou možnost.

Marek Navrátil: Ano.

Jak to je tedy s psychopaty a neurotiky?

Marián Škvarek: Tak to je zajímavé. No a jak je to s těmi psychopaty a neurotiky?

Marek Navrátil: Tak já se úplně nechci pouštět do nějakého dělení, pro mě to je o tom, že téma psychopat je teď velice moderní, slyšíme to okolo nás úplně všude. Já bych možná řekl predátoři, s těmi se potkáváme často v politice, vidíme je v managementu velkých firem, možná je to i problém mé bubliny, protože se potkávám s úspěšnými lidmi a řada z nich dosahuje těch úspěchů stůj co stůj. Nicméně, ti neurotici, to jsou opravdu ti, kteří jsou na bázi účetních. Tzn. potřebují mít ve věcech pořádek, struktura a řád je pro ně důležitá, rádi vědí co bude v následující hodině, dobře a precizně plánují svůj čas. Takže to jsou dvě takové velké kategorie, ale není to černobílé, mezitím existuje spousta odstínů šedi.

Marián Škvarek: nuancí

Jaké jsou největší výzvy práce z domova?

Marián Škvarek: Tak jak je to s tím home-office? Co vnímáš ty jako takovou největší výzvu?

Marek Navrátil: Pro mě to bylo hrozně těžké přestat chodit do práce. Já první měsíc dva jsem se cítil jako školák za školou. Že dělám něco špatně. Že zazvoní můj vnitřní budík ve mě a já nejdu do té práce. V druhém kroku jsem si začal daleko víc uvědomovat tu zodpovědnost, kterou člověk má v tom okamžiku, kdy tvoří něco jenom pro sebe. A takhle to má sousta kandidátů. Home-office je trend.

Marián Škvarek: Jasně. Využil jsi toho, že máš psychologický background a vyvinul nějakou fintu, nějaký hack, o který by ses s námi mohl podělit? Jak home-office zvládat ve zdraví?

Marek Navrátil: Kovářova kobyla chodí bosa, říkáme. Takže, nebudu se povyšovat, mám stejné problémy jako všichni ostatní. Někdy se nemůžu přinutit do práce, koukám do ledničky, co zajímavého tam je, televize, internet, běžné činnosti, to jo. Ale mám třeba hack, že začínám pracovní den tím, že si pustím dobrou muziku, dynamickou muziku, ten mozek se chová jinak, ostatně, já nevím jestli to víš, ale třeba na operačních sálech, kdy neurochirurgové poslouchají vážnou hudbu celou dobu, ta hudba funguje do určité míry jako hack na to, jak oznámit začátek. Byli doby, kdy se v práci dělala rozcvička. Takže určitě si myslím, že začít nějak dynamicky, to mi doma jde lépe.

Problémy práce z domova a jak na ně

Marián Škvarek: Zmiňoval jsi, že vnímáš jako velmi dobré, že měníš polohu v rámci bytu, že nejsi přivázaný k jednomu místu.

Marek Navrátil: Určitě. Super je mít několik takových pracovních míst, třeba na fatboyi nebo na sedačce, kde si dám lampičku na čtení, aby se mi dobře četlo nebo hrozně rád pracuju ve stoje. Taky mám takový vyvýšený stoleček, kam si dám počítač a pracuju ve stoje. Tzn. z hlediska ergonomie určitě víc takových míst v různých částech bytu, mám balkon, takže už se těším na léto.

Marián Škvarek: Kde vidíš ty ten hlavní benefit home-office? Ty jsi zmiňoval, že ta tvoje práce je taková acyklická, ty vlastně pracuješ tehdy, když tvoji kandidáti nepracují, takže jak vypadá sobota Marka Navrátila?

Marek Navrátil: No, pracovní sobota, začíná to už pracovním pátkem, kdy někdy do půlnoci možná i do jedné hodiny ti kandidáti odpovídají, píšou si se mnou, protože přijdou po tom pracovním týdnu domů a začnou hledat práci a komunikují se mnou. Takže moje sobota začíná tak nějak aktivně a pak pracuju, hledám si vhodné časy v týdnu, kdy se s těmi kandidáty setkám na osobní schůzku, třeba někde v kavárně, což se ukazuje třeba pro mnou práci daleko lepší než mít vlastní kancelář, protože…

Marián Škvarek: Konkrétně?

Marek Navrátil: Konkrétně protože v okamžiku, kdy toho kandidáta tahám někam k sobě do kanceláře, tak bojuju s tím, jestli to pro něj bude dobrá poloha, jak tam pojede, odkud. V okamžiku, kdy se scházíme třeba v kavárně nákupního centra někde na periferii nebo v podobném centru jako sedíme právě dnes, tak tam je to do i určité míry  bezpečné místo, bezpečné prostředí, protože je to neutrální půda.

Propojení home officu a sdílených kanceláří

Marián Škvarek: Jak to vidíš v budoucnu s home-office? Dovedeš si představit, že budeš dalších 5 let pracovat z domova?

Marek Navrátil: Myslím si, že tam dojde k nějakému propojení, kdy asi budu fungovat jako…určitě bych se nerad zbavoval toho benefitu práce z domova, protože to je fantastické. Fantastická možnost ušetřit dvě hodiny cestování denně, možná hodinu a půl.  

Marián Škvarek: Ty jsi ještě zmiňoval ten tvůj zajímavý mód, ve kterém funguješ v sobotu, kdy hodinu se nic neděje, pak ti píše kandidát, ty potřebuješ co nejrychleji zareagovat, to je asi nesmysl sedět někde v kanceláři a čekat tam.

Marek Navrátil: Přesně tak. A to je v podstatě o práci téměř kdekoliv. Snažím se třeba když si dám večer, to je třeba problém toho pátku, když si dám třeba tři piva, tak se potom už snažím s těmi kandidáty nekomunikovat. 🙂

Home office jako výstřelek kandidátů nebo trend?

Marián Škvarek: A jak to vidíš u těch kandidátů? Ty máš přehled o tom, co se děje u zajímavé skupiny lidí. My startupisti a freelanceři bychom si mysleli, že nějaký MBA absolvent a někdo kdo splňuje definici executive manager, tak že téma home-office mu není úplně blízké, přeci jen jejich úlohou je většinou řídit nějaké týmy, takže asi nejsou úplně zvyklí pracovat na dálku. Anebo se mýlím? Vnímáš nějaký trend u těch kandidátů v jejich postoji k home-office?

Marek Navrátil: Začnu tou první částí otázky. To je opravdu něco, co se na MBA neučí – řízení vzdálených týmů. My jsme se třeba bavili o stavebnictví, kde to je o řízení vzdálených stavebních týmů na jednotlivých lokacích, na jednotlivých sitech, projektech. Ale předmět management vzdálených týmů, to je nová disciplína. Vyžaduje specifický typ leadershipu a jsou kandidáti nebo typy kandidátů nebo jednotlivá industries, kde je ten home-office standardem a zajímavé je právě pozorovat ta industries, kde to standardem není a ti kandidáti ho začínají požadovat.

Marián Škvarek: To se pak stane, že to narazí. Přijde kandidát bere to jako samozřejmou věc, že bude dva dny makat z domu.

Marek Navrátil: Ano, ano, dva dny home-office, jak je to tady? A rázem ta kultura naráží na to, že tam ten home-office není. Ono je to potom trochu problém, protože v okamžiku, kdy tam přijde člověk, který v tom týmu není dlouho “začne ty móresy přinášet”, jak se říká, tak potom to ovlivňuje to fungování stávajícího týmu.

Marián Škvarek: Stalo se ti někdy, že firma přišla o nějakého super potenciálního kandidáta, který by se do té firmy hodil, ale ono se to zlomilo na tom přístupu k home-office?

Marek Navrátil: No ty jsi říkal psychopati versus neurotici, já si třeba myslím, že člověk, který má až možná pedantsky a neuroticky rád pořádek a ve věcech jasno a třeba je to i introvert, to je ideální kandidát na home-office. Tam ho ti ostatní lidé v podstatě moc neobtěžují, on si doma tu domácnost nebo to své pracovní prostředí, pracovní místo, udržuje tak jak chce. Pro takového člověka je hot desking noční můra, na to slyším: “Klávesnice byly špinavé, jak si je ti lidé mezi sebou prohazovali. Já jsem ráno přišel a nevěděl jsem kam si sednout.” Jasně. Určitý typ pracovního prostředí vyžaduje určitý typ lidí.

Marián Škvarek: Myslíš si, že je to nějaký dlouhodobější trend tento tlak na home-office. Určitě to má smysl pro toho kandidáta, tam ty benefity jsou jasné: ušetří čas tím, že nedojíždí, může si zařídit prostředí podle sebe. U někoho může být i motivace, že je to trochu “nekalé”, že si může bokem pracovat na něčem jiném. To je teď ale asi jedno. Otázka je: myslíš si, že je to nějaký takový vrtoch těch kandidátů, kteří využívají svoji silnou pozici na dnešním trhu práce anebo vnímáš, že ty firmy v tom vidí nějakou budoucnost a vnímají to jako nástroj díky kterému si můžou sáhnout na talent, na který by měli jinak problém. Ty máš taky řadu firem, které jsou výrobní a nejsou z Prahy.

Marek Navrátil: Ano, skloubit firemní kulturu firmy odněkud ze severu Čech, která tam historicky má lokalizovanou výrobu, s jejich požadavkem na špičkového manažera ideálně z Prahy, tak to je obtížné. Taková firma se potom musí přizpůsobit a musí se potom rozhodnout.

Marián Škvarek: Takže nemá na výběr.

Marek Navrátil: Nemá na výběr. Tam ten trh drivuje kandidát. A jestli to je momentální výstřelek? Já si myslím, že řada technologií, které běžně používáme, ať jsou to videohovory, ať jsou to nějaká dlouhá vlákna, kde si prostě píšeme, už to nejsou emaily asynchronní, ale prostě vidíme, jak se ten konkrétní projekt, vztah nebo prostě cokoliv vyvíjí, tak to je trend, který je nezvratný, tzn. bude se procento pracovních úvazků navázaných na home-office zvyšovat. Kde to číslo končí?  Já si nemyslím, že to bude 100%, pořád tady bude silná skupina lidí, kteří milují pracovní kolektivy, chtějí být s těmi lidmi, chtějí zažívat tu legraci na pracovišti, ale někdo to prostě tak nebude mít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

*

*